Zájazdy   Tunisko, Djerba, Seguia Strand (Aghir) El Mouradi Djerba Menzel

Díky bouři jsme namísto celkem nudných posledních dvaceti minut letu přistáli ve Sfaxu, kde jsme nejdřív čekali asi 3 hodiny v letadle a potom hodinu před letištěm. Pak odletělo naše letadlo. Nakonec přijel autobus a dovezl nás do nějakého hotelu (Ibis), kde nám dali večeři. Do hotelu jsme dorazili krátce před půlnocí, na Djerbě jsme měli původně přistát něco před sedmou… Někteří se vydali na Djerbu po vlastní ose. Nám ostatním byla slíbena snídaně a že v půd deváté pro nás přijede autobus. Po půl deváté opravdu přijel luxusní klimatizovaný autobus. Ze Sfaxu je Djerba 150 km vzdušnou čarou, ale po silnici asi tři sta. Byla to krásná vyhlídková jízda olivovým hájem (teda spíš obrovskou plantáží na olivy). Olivy akorát dozrávaly, tak jsme mohli sledovat, jak je sklízejí. Asi po 100 km jsme zastavili u restaurace na záchod a kuřáci na cigaretu. Někteří si kupovali pití. Po dalších 100 kilometrech cesty skrz olivové plantáže jsme zastavili u další restaurace. Vedle byla mešita a ochutnala jsem i olivu, která po sklizni zůstala na stromě. Zkoušeli jsme přemluvit řidiče, aby nás vysadil po cestě, neb na Djerbu jsme přijížděli z jihu a naše hotely jsou na JV ostrova, zatímco letiště, na které nás měl vézt je na SZ. Ale přemluvit se nenechal. Prý na nás na letišti čekají další autobusy, co nás rozvezou do hotelů. Autobusy na nás opravdu čekaly a akce ani netrvala moc dlouho… V hotelu jsem vyplnila příjezdový a pobytový formulář, který byl psaný tak malým písmem, že jsem ho sotva přečetla na denním světle s brýlemi, zaplatila 21 dinárů pobytovou taxu a vydala se na pokoj. Nějaké směrovky tam byly, ale párkrát jsem zvládla zabloudit. Pokoj moc hezký. velkého švába jsem tam potkala jen jednou. Lidí je tu dost, i když hotel pomalu najíždí na zimní provoz. Velká restaurace „Street food“ je zavřená, vypadá že jen sezónně. Prvních několik dní ještě fungoval tobogán... V hotelu jsou hlavně Němci a Francouzi. Překvapivě je tu i dost místních. Ale možná někteří, co vypadají jako místní, jsou taky Němci nebo Francouzi. Dnes už se to nepozná. Velmi kladně hodnotím kvalitní wi-fi ve velké hale, kde si člověk mohl pohodlně sednout s notebookem. Slabě sahal signál až k bazénu. Z pláže do hotelu je to sice kousek, ale přesto je možné dát si oběd v baru mezi pláží a bazénem, výběr sice není tak velký, jako v restauraci, ale je velký dostatečně… Po týdnu pobytu jsem zjistila, že ve čtyři se v baru mezi pláží a bazénem podává svačina – bagety, sladké pečivo, teplé palačinky... Ale neměla jsem potřebu dalšího jídla... Na pláži se volně pohybují psi. Po celém areálu včetně barů a restaurací se procházejí či povalují kočky... Občas do restaurace zavítá i ptáček... Zhruba v půlce listopadu začalo jít do kopru úplně všechno. Nejdřív zrušili obědy v baru u pláže. Stejně jsem tam pak už nechodila, protože neměli polévky a v hlavní restauraci byl lepší výběr. Ve stejnou dobu přestali v baru u pláže se svačinami, ty se přesunuly do spodního hotelového baru. Při večeřích a obědech vypli samoobslužný postmix na colu. Při snídaních zrušili (žel ten lepší) automat na džusy, a střídavě zakrývali a odkrývali jeden z automatů na kafe… Doposud volně dostupný automat na kafe a horkou vodu v dolním baru přemístili do baru za pult. Už si nemůžu mixovat nápoje sama a musím potupně žádat o kafe obsluhu. Vysvětlovat, že chci horkou vodu s rumerm raději ani nezkouším… Na druhou stranu dozrály mandarinky a byly v nabídce zralé… Ekošílenství sem ještě nedorazilo v plné míře, tak v baru mají normální brčka a v koupelně namísto univerzálního tekutého mýdla na obličej, vlasy i tělo malé lahvičky se sprchovými gely a šampony (žel kvality nevalné).